Tisková zpráva, 01.11.2018
Martha a Tena Elefteriadu si letos připomněly 50 let od vydání svého prvního singlu „Tam chtěla bych být“. Píseň v roce 1968 napsali Aleš Sigmund a Petr Ulrych a tentýž rok vyšla jako novinka na černém vynilovém singlu Supraphonu. Od té doby zařadily zpěvačky do svého repertoáru více než 360 písní v češtině, řečtině, angličtině či polštině.
Kulaté výročí Martha a Tena oslavily s publikem v říjnu na Řeckém večeru v Klubu Lávka, kde vystupují pravidelně. Přátelé jim společně s gratulací předali nové promo CD nazvané 50 let dvojhlasně, které obsahuje jejich 8 raritních, zatím nevydaných nahrávek. O CD, které není běžně k prodeji, lze soutěžit na webových stránkách www.martha-tena.net a www.recketance.cz.
Rozhovor s Marthou a Tenou z 01.11.2018
1. První singl „Tam chtěla bych být“ vyšel právě před 50 lety. Jak to tehdy probíhalo? Líbila se Vám na první poslech? Přežila dodnes?
Martha: No vidíš, a já si myslela, že náš první singl byl Přání děravé loďky, který vyšel u Discantu…. Ale jak mi strýček Google napovídá, ten byl až v roce 1969. Líbit se musela, bez toho bysme ji nenazpívaly :o) Nahrály jsme ji tenkrát ještě s Vulkánem, ale jestli přežila dodnes? Dnes ji v repertoáru s kapelou Professor nemáme.
Tena: Myslím, že určitě nepřežila, přestože měla takový bezstarostný milý text: Tam chtěla bych být, kde každý umí si hrát, kde každý umí se smát, nic víc… Nepamatuji si, jak to probíhalo, právě proto, že to bylo před 50 lety.
2. Letos tedy slavíte 50 let své profesionální pěvecké kariéry. Považujete to za milník?
Martha: Já jsem s čísly trochu naštíru… Spíš nám takové věci připomene vždycky okolí. Mně se zdá, že jedeme pořád dál a zpíváme i natáčíme, do toho i tančíme řecké tance, cestujeme… No, zastavit se na chvíli a trochu se pokochat, když je to tak kulaťoučké číslo, bysme se mohly. Fakt je, že čas od času poděkuji tam nahoru, že nám Pánbu ráčil zachovati hlas… taky to není samozřejmé (smích).
Tena: Nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní, ono to…. dopadne naopak.
3. Co byste si k Vašemu výročí přály?
Tena: Já si málokdy přeji něco speciálního, ale musím použít větu, která může znít skoro jako klišé, ale, aby byla celá naše rodina zdravá. A taky, aby mě zpívání stále bavilo stejně, jako před padesáti lety, i když…?…?
Martha: Nic zvláštního… od sebe zdraví, to s sebou nese dobrou náladu a energii dělat dál hezký věci. To je pro mě důležité, protože si ráda na sebe a na nás vždycky něco vymyslím. Teď se například moc těším na naše hosty z Řecka, z ostrova Karpathos. Pozvala jsem je do Prahy a uděláme spolu dva řecké večery v listopadu. Jeden z nich, Chronis Panaretos, je na ostrově dokonce zván „Hlas Karpathosu“. Nepopírám, že právě jeho hlas mi byl inspirací pozvat je na společné vystoupení. A protože právě s Tenou chystáme nové CD s řeckými písněmi, pozvala jsem si ho do jedné společné písně. To další, na co se můžeme těšit, je příští rok společná cesta s tanečníky řeckých tanců na ostrov Rhodos.
Tou padesátkou pro nás nic nekončí, a to je to, co je na tom skvělé… Dokud bude sloužit zdraví a dokud bude náš zpěv lidi zajímat, jede se dál…
