Poslechněte si záznam vystoupení pro Český rozhlas v Českých Budějovicích z února 2018. Martha & Tena zpívají za doprovodu skupiny Professor Richarda Markuzziho.
Uslyšíte písničky: Hrej dál, Náměstí, Tohle boogie – woogie (Boogie Woogie Bugle Boy), Ať se múzy poperou, Zpívej tu píseň kouzelnou se zpěvem Jana Nohy, Dál než slunce vstává a Sulejmon (Soolaimon).
V neděli 5. ledna odvysílal Český rozhlas premiéru pořadu My dva a čas, kde si s Janem Čenským povídaly Martha & Tena. Kromě pozvánky na velký novoroční koncert v divadle SEMAFOR 11. ledna 2020 od 16.00, se hovořilo o přípravě nového CD s řeckými písničkami, o cestování, Martha & Tena nechaly posluchače také nahlédnout do svého soukromí a došlo i na recept na originální řeckou kuřecí polévku.
Kdo nestihl pořad poslouchat v premiéře, může si ho poslechnout níže. (Povídání jsme dopnili o několik nahrávek Marthy & Teny)
Martha & Tena se vrací do Divadla Semafor Během 70. a 80. let se v legendárním Divadle Semafor vystřídala řada osobností tehdejší populární hudby. Mezi nejpřekvapivější spojení patřilo angažmá Marthy Elefteriadu, do té doby známé především z účinkování ve dvojici se sestrou Tenou. Martha se v Semaforu představila v několika inscenacích, z nichž nejznámější byla určitě Smutek bláznivých panen. V sobotu 11. ledna 2020 se Martha, tentokrát i s Tenou, do legendárního Semaforu vrací, aby zde uvedly svůj novoroční koncert plný hitů.
K této příležitosti jsme s Marthou připravili krátký rozhovor.
Kdy jste poprvé navštívila Semafor jako divačka? „Bylo to na gymnáziu v Opavě, kde jsem sice strávila pouhé dva měsíce, ale právě Opava se mi zapsala jako město s nezapomenutelným zážitkem v podobě prvního koncertního vystoupení, které jsem viděla. Byl to Semafor v době jeho největší slávy. Dostala jsem se tam omylem. Na internátě jsme měli nahlásit, kdo všechno jde na koncert, samozřejmě se to týkalo jen vyšších ročníků. Já, která jsem byla v prvním, jsem si o tom mohla nechat jen zdát. Tenkrát se ale holky z vyšších ročníků kvůli mně dopustily drobného podvůdku. Věděly, že zpívám a jak mi na tom záleží. Nahlásily pár jmen a mezi nimi i jistou Martu z jejich ročníku. Místo ní, jsem ale proklouzla já. Byl to pro mě neskutečný večer, Pilarová s Matuškou byli úchvatní, jeden hit střídal druhý. Když to skončilo, stály jsme ještě s holkama před kulturákem a čekaly, že je aspoň na chvíli ještě zahlídneme. No, a pak se stal ten zázrak. Matuška, prošel kolem, a prohodil k nám ‚To je zima co, holky?‘. Naše blaženost nebrala konce. Žila jsem z toho koncertu asi rok. Ale tenkrát mě ještě nenapadlo, že by tohle mohlo být jednou moje povolání a že bych si v Semaforu mohla dokonce i sama zazpívat.“
Jak tedy došlo k Vaší spolupráci s Jiřím Suchým? „Začalo to všechno tím, když jsme s Tenou usoudily, že jednu nádhernou vokální swingovou písničku, Save the bones, for Henry Jones, by mohl krásně otextovat pan Suchý. Zazpívat si jeho text, který by nám napsal přímo na tělo, to byl můj velký sen. Tak jsem tu nahrávku poslala jemu, ale moc naděje jsem si nedělala. O to větší byla radost, když jsme zanedlouho dostaly odpověď a v obálce našly nádherný text s názvem Tento týden v pátek. Vtipný, odlehčený, nádherně swingově frázovaný, napsaný pro dva ženské a jeden mužský hlas. Zavolala jsem panu Suchému, poděkovala mu za krásný text s tím, že vůbec netušíme, s kým bychom to mohly nazpívat. On se chvíli ošíval a pak s nesmělostí jemu vlastní, nabídl, že pokud bychom nebyly proti, nazpíval by to s námi on sám a že to vlastně napsal pro nás tři! To mě naprosto nadchlo, tak moc jsem si ho vážila, že bych si vůbec bych netroufla na to pomyslet.“
A Vaše spolupráce pak pokračovala v divadle Semafor… „Ve druhé polovině 70. let se Tena vdala, přesídlila do Bratislavy a já jsem přemýšlela kam dál. A protože byl možná ten dobrý pocit z nahrávání společné písničky vzájemný, dostala jsem vzápětí od pana Suchého nabídku na hostování v jeho hře Smutek bláznivých panen. Měla jsem tam hezkou písničku Štěstí je muška zlatá, kterou jsem zpívala moc ráda. Pravá muka jsem však zažívala, když jsem měla říkat věty v roli. Při zkouškách jsem neustále slyšela: „Martho, nahlas, nahlas, není vás vůbec slyšet“. Bylo divné, že tentýž prostor, na kterém jsem se při zpívání pohybovala zcela suverénně a připadala si v něm jako doma, se při mluvení najednou, proměnil a já dostávala trému, jako bych na jevišti nikdy nestála. Nepomohly ani stovky koncertů po celé republice, které jsem měla za sebou, byla jsem tam jako nejnovější nováček… Pan Suchý to ale vycítil, vzal si mě stranou a vyprávěl mi, jak se cítil on sám, když začínal a prý si divadlo Semafor musel založit proto, že ho nikam jinam nechtěli, říkal s vtipem sobě vlastním a dodával mi tak odvahy. Myslím, že to nakonec zabralo…“
S čím se vracíte do Semaforu tentokrát? „Bude to náš novoroční koncert plný hitů, takový průřez celou naší kariérou, s našimi i hostujícími muzikanty. Doprovodí nás skupina Professor a hostovat bude skupina Arionas a vynikající klavírista Vláďa Strnad. Kromě známých písní jako Od zítřka máme dovolenou, A desky dál stárnou, Zpívej tu píseň kouzelnou nebo Dirlada zazní i několik věcí z našeho řeckého repertoáru a samozřejmě zařadíme i něco z našeho právě natáčeného nového CD, které jsme zatím ani nepojmenovaly. To divadlo má krásnou atmosféru a už se tam moc těšíme!“